George Waggnerův Vlkodlak z roku 1941 se stal legendou a to především díky výborné atmosféře a skvělým hereckým výkonům především Lon Chaneyho Jr., ale co je nejdůležitější tak tento vlkodlačí horor z černobílé éry vlastně vlkodlačí horor rozjel. Následovalo mnoho filmů s vlkodlakem v hlavní roli, ale málokterý se svou kvalitou originálu přiblížil a jak to bývá v dnešní době zvykem tak ani původní vlkodlak se nevyhnul svého zmodernizování a přenesení do 21. století. Remake na starost dostal hororem netknutý Joe Johnston a tak ne jednoho hororového fanouška přepadla zlá předtucha o tom jak tohle může dopadnout. Kostra příběhu byla jasně daná už do předu a tak záleželo jenom na režisérovi jak moc se bude držet originálu a jestli stvoří další bezcennou digikopii originálu a nebo jestli do starého známého příběhu dá i něco navíc, co by z The Wolfman dělalo něco víc než obyčejnou bezcennou kopii.
Příběh je až na pár změn stejný. Děj se odehrává ve Viktoriánské Anglii v Blackmooru kam přijíždí Lawrence Talbot na své rodné sídlo, aby odhalil toho kdo zavraždil jeho bratra, jehož roztrhané tělo se našlo na blatech poblíž rodinného sídla. Lawrence se pouští do pátrání při kterém je napaden a pokousán bestií připomínající vlka. Po této příhodě Lawrence na sobě pozoruje jisté změny, které s přicházejícím úplňkem stále sílí. Do příběhu samozřejmě zasáhne i Lawrenceho bratra snoubenka Gwen, aby příběh dostal romantickou vložku a aby se mohl rozehrát souboj mezi dobrem a zlem o Lawrencovu duši. Režisér navíc do příběhu přimíchal staré rodové prokletí a záleží jen na divákovi jestli mu na tuto hru přistoupí.
Hnedka ze začátku podotýkám, že původního Vlkodlaka považuji jednoznačně za nejlepší vlkodlačí horor vůbec, takže jsem tomuto remaku nedával velké šance na úspěch, ale světe div se, po zkouknutí celého filmu jsem byl opravdu spokojenej, ale vezmeme to pěkně popořadě.
Původní Vlkodlak především stavěl na výborné atmosféře a remake na tom není díky bohu jinak. Atmosféra tu je opravdu výborná, všude přítomná mlha, panství obklopené lesy, vzdálené vlkodlačí vití. Atmosféra je v tomhle filmu prostě na prvním místě. Navíc dění na obrazovce diváka vtáhne do děje takovým způsobem, že si bude připadat jako by se sám ocitl ve Viktorianské Anglii- všude jsou lucerny, osvětlené ulice, krásné kostými, no prostě nádherná podívaná. Tak krásné vizuální ztvárnění se opravdu jen tak nevidí, jedná se o vizuální podívanou srovnatelnou s Ospalou dírou či Draculou od Coppoly.
Dále co příjemně potěší tak je brutalita se kterou si v tomto případě nikdo moc hlavu nelámal. Na diváka tu čeká opravdu slušné množství krve, vnitřností a utrhaných různých končetin. Člověk by řekl, že v tomto ohledu se tvůrci opravdu utrhli z řetězu. Brutalita a gore mi nikdy nevadily, ale tentokrát bych řekl, že to tvůrci už trošku přehnali. Méně gore by nebylo vůbec na škodu možná, že i na opak, ale nevadí. Krvechtiví diváci si ovšem přijde na své, to bezesporu.
Režisér se ovšem nespoléhal jen na atmosféru a gore a vše si pojistil ještě skvělým hereckým obsazením. Především výborný Benicio Del Toro a Anthony Hopkins předvádějí opravdu výborné herecké výkony a film táhnou jednoznačně nahoru a ani ostatní herecké výkony nejsou nejhorší, ale na ústřední dvojici samozřejmě ztrácejí.
Co by to ovšem byl za vlkodlačí film bez pořádného vlkodlaka, no a v tomto filmu se dočkáme vlkodlaků rovnou dvou. Maska vlkodlaka je opravdu povedená co si budem povídat, ale na samotné proměně se mohlo máknout trochu víc, ale ani ta není nejhorší i když má své mouchy. Vlkodlačí film prakticky vždy shodí ztvárnění samotného vlkodlaka, ale to neplatí v tomto případě, jelikož maska vlkodlaka je opravdu výborná jen si tvůrci mohli odpustit závěrečný vlkodlačí duel. A tím se prakticky dostáváme k největší slabině tohoto filmu. Ano hádáte správně, největší slabinou tohoto vlkodlačího remaku je jeho až moc velká akčnost. The Wolfman je prostě až moc akční, jednoznačně by mu lépe sedlo trochu komornější zpracování, ale na druhou stranu je jistě mnoho takových kteří místo pomalu budující atmosféře dají přednost akčním frekvencím. No a další slabinou a podle mě jistě tou největší jsou samozřejmě ty prokleté digitální triky, které u takovéhoto filmu opravdu zamrzí, ale v dnešní době to už nejspíš jinak nejde a to je opravdu velká škoda.
Někomu by se nemuselo moc líbit, že se The Wolfman po půlce stopáže vydává svou vlastní cestou, ale já to naopak vidík jako velké plus, protože se nejedná o obyčejnou kopii a to je jedině dobře.
HODNOCENÍ:Tak je to opravdu tady. Dočkal jsem se toho v co jsem ani nevěřil. Dočkal jsem se konečně povedeného remaku, který není jen bezcennou kopií originálu. Jedná se vskutku o výbornej horor, který sice nedosahuje kvalit originálu, ale jedná se o jednoznačně nejlepší vlkodlačí horor za minimálně posledních dvacet let. Navíc se film své předlohy věrně drží jen polovinu své délky a poté si jde svou novou cestou, což velice oceňuji a opravdu se mi to líbilo. Výborná atmosféra Viktoriánské Anglie na nás prakticky dýchá z každého záběru, herecké výkony jsou opravdu na vysoké úrovni, hlavně Benicio Del Toro a Anthony Hopkins jsou naprosto výborní. Co se ovšem opravdu povedlo tak je maska vlkodlaka, opravdu výborná. Naštěstí se zde nejedná o moc velkou romantiku, sice tu romantická vložka je, ale je opravdu přijemně malá. Film je celkově dost brutální, vlkouš se s tím moc nesere, krev, utrhané nohy, ruce, vnitřnosti a děj je celkem hodně akční. Já osobně bych sice ocenil trochu míň akce v tomto případě, ale i tak se tomu nebráním, jen je škoda těch digitálních triků, ale tomu se v dnešní době už hold nevyhneme. V tomto případě je spokojenost na místě a kdyby takhle dopadly všechny remaky tak by bylo na světě opravdu krásně.
80%
