DELIRIA

To takhle jednou parta ne zrovna úspěšných herců měla noční přesčas při kterém zkoušeli hru ve které se objevuje vrah v soví masce. To, ale nemohli tušit, že se soví maskou zamaskuje opravdoví vrah, který právě zdrhnul z blázince a má s herci v plánu své vlastní představení, které bude brutální, ale hlavně pořádně krvavé. Naděje na přežití je minimální, zvláště když jsou herci v divadle uzamčeni a vrah se zdá být všude. Podaří se někomu zachránit a nebo nikdo z herců nepřežije noční zkoušku?

Deliria je přímočará, brutální a hlavně atmosferická vyvražďovačka která si na nic nehraje a servíruje nám brutalitu plnými doušky. Jedná se o italskou odpověď americkým slasherům takže divákovi je jasné co ho čeká. Tady rovnou zapomeňte na nějakou cenzuru, před násilím se tu oči opravdu nezavírají a krví se tu nešetří. Krve tu je jako v lázních Čechtické paní takže všichni gore maniaci budou jistě skákat radostí. Celé to šílené krvavé představení doprovází parádní hudba která navodí tu pravou atmosféru, která Delirii jednoznačně katapultuje před většinu amerických slasherů.

Deliria by ovšem nebyla takovou peckou bez tak nápaditých vražd a sovího zabijáka, který se s tím opravdu nemaže. Zapomeňte na nějaké zabíjení v temném koutě a nebo mimo kameru aby toho divák moc neviděl. Tady si divák všechna zabití pořádně vychutná v přímém přenosu a v detailech. Vrah použije vše na co narazí od nožů přes vrtačku až po motorovou pilu. No prostě každý hororový fanda si přijde na své. Závěrečná čtvrt hodinka je přímo infarktová, tak atmosférický závěr u slasherů moc nebývá zvykem. Samozřejmě, že tu je řeč o vrahově soukromém představení s pozůstatky jeho obětí, tato scéna patří jednoznačně k tomu nejlepšímu co bylo v daném subžánru natočeno.

A kdo, že má tuto italskou řezničinu na svědomí.? Samozřejmě, že nikdo jiný než Michele Soavi, který před tímto svím debutem spolupracoval s takovými hvězdami italského hororu jako je Argento či Lamberto Bava. Soavinovi se zde povedl mistrovský kousek při kterém skloubil slasher s atmosférickým vyprávěním v Argentově stylu od kterého se hodně naučil což je v této italské řezničině jasně vidět a to před ním jeho nejlepší kousky teprve čekali.mám na mysli samozřejmě atmosférické klenoty Svatyni a Sektu.

HODNOCENÍ:
Já osobně abych si slasher pořádně užil vyžaduji tyto kritéria bez kterých si dobrý slasher nedovedu představit a tedy ani užít.
1. Na prvním místě jsou samozřejmě zabití. Musejí být nápaditá značně krvavá a brutální a pokud možno alespoň trochu originální. V tomto případě jsem více než spokojen. Zabití jsou opravdu krvavá a nápaditá. Máme tu provrtání vrtačkou, přeříznutí motorovou pilou, krve jak na jatkách což přesně vystihuje tento film, jelikož zde jde opravdu o jatka a to jatka vskutku luxusní.
2. Co by to byl slasher bez pořádného charismatického zabijáka. Vrah v soví masce je charismatický víc než dost a práce mu jde pěkně od ruky. Nemluví, jen dělá svou krvavou práci a to dobře. Zabiják se mi opravdu líbil, takže moje hodnocení vraha je jednoznačně výborné, od jedničky do desítky jasná desítka.
S celkovým výsledkem jsem více než spokojen. Hodně lidí může namítat, že tu není žádný děj, příšerní herci s příšernými hereckými výkony, ale to mě vůbec nezajímá to totiž u slasheru vůbec nepotřebuju. U mě je tento slasher ukázkový příklad jak by měl pořádný slasher vypadat takže hodnocení 90% je tutovka.