TUNO NEGRO

Slasherů není nikdy dost a těch dobrých obzvlášť a tak se podíváme jak na tom jsou ve Španělsku. Tentokrát jsem si vybral Tuno Negro na který jsem slyšel samou chválu a tak jsem byl zvědavý jak na tom je doopravdy.

Děj se odehrává na nejstarší univerzitě ve Španělsku a kde koluje legenda o černých zpěvácích, společenství které v 16. století zabíjelo špatné studenty. Jak to, ale vypadá tak se zpěváci vrátily jelikož se začínají objevovat mrtvoly studentů kteří neprošli u zkoušek. Kdo je ve skutečnosti skutečný vrah, někdo ze studentů a nebo se skutečně vrátilo zlo z 16. století? Na tyto otázky musí přijít Alex a její přátelé dřív než si černý zpěvák přijde i pro ně.

NEVĚDOMOST ZABÍJÍ

Tuno Negro je slasher okořeněný o detektivní vložku což v tomto případě rozhodně nevadí, možná je i díky této vložce lepší, ale to záleží na každém divákovy zvlášť. Jelikož se jedná o slasher tak je každému jasné o co tady půjde: Zabiják postupně likviduje své oběti pokud možno brutálně a hlavně krvavě. To vše Tuno Negro splňuje a navíc přidává i celkem dobrý příběh což nebývá moc zvykem.

Co se týká zabijáka tak ten vypadá opravdu dobře a navíc mu práce jde pěkně od ruky, no prostě se s tím nepáře a jeho konečné odhalení mi opravdu vyrazilo dech, to jsem opravdu netušil. Co se týče jeho práce tak ta je opravdu značně krvavá a brutální takže fanda slasheru bude jistě spokojen. Zabití jsou opravdu propracovaná a opravdu značně krvavá což se jistě do jisté míry čekalo.

Za pozornost jistě stojí i dva policisté, kteří jdou černému zpěvákovy po krku, především pak ten starší který má na svědomí scénu která mě opravdu dostala. Ano je to přesně ta při které nemilosrdně a s přehledem střílí všechny kdo má na sobě masku černého zpěváka. To se teda opravdu povedlo. Mladší ten si to zase se zpěvákem vyřizuje ručně což je také dobré. Co se týká ostatních postav tak se ctí splnily svou úlohu obětí.

HODNOCENÍ: Tuno Negro splnilo má očekávání a ta nebyla malá. Může jednoznačně říci, že v tomto případě se jednoznačně jedná o nadprůměrný slasher se vším co od něho očekáváte: stylový zabiják, krvavé vraždy, pěkné herečky. Když to všechno sečtu dohromady tak diváka čeká slušná krvavá zábava u které by se rozhodně neměl nudit. Já byl velice spokojen a můžu jen doporučit, bavil jsem se od začátku až do konce. Ovšem je jen na vás zda dáte černému zpěvákovy a jeho písni smrti šanci. Kdo podlehne jeho písni tak bude jistě spokojen jako já. 80%

HELLRAISER: DEADER

Po shlédnutí prvního dílu jsem se rozhodl, že celou sérii prostě musím mít zkompletovanou ve své sbírce, to jsem ovšem nemohl tušit co s tak výbornou sérií do pátého dílu udělá Rick Bota. Po shlédnutí sedmého pokračování o našem pekelníkoj jsem myslel, že něco tak otřesně hloupého a nudného snad ani nemůže dalším dílem Hellraisera, ale je to bohužel tak ať se mi to líbí a nebo ne. Kdysi geniální série nyní neskutečným způsobem upadá přímo kosmickou rychlostí. Pojďme se na to, ale podívat pěkně zblízka.

Příběh se tentokrát točí okolo reportérky Amy která odjíždí do Rumunska, aby odhalila tajemství nebezpečného kultu mrtvounů, jejíž členové po spáchání sebevraždy se vracejí zpět do života. Amy v bytě jedné z členek nachází nám už dobře známou kostku a po jejím otevření se ocitá ve smrtelné hře mezi vůdcem mrtvounů a námi dobře známím Pinheadem, kterému se ani trochu nelíbí, že mrtvouni pronikli do jeho světa. No a tak Amy proniká stále hlouběji do světa mrtvounů až na samé dno, kde bude svědkem zúčtování mezi hlavním mrtvounem a Pinheadem.

Když si člověk přečte poté co dokoukal tohoto Hellraisera info k filmu tak se musí opravdu zasmát. Obávaný Pinhead vede armádu mrtvých, kteří se vracejí zpět do života s touhou po krvežíznivé pomstě. Tak takovou blbost může napsat jedině někdo takovej kdo tohoto Hellraisera neviděl. No nic pojďme dál. To co dělalo Hellraisera Hellraiserem byla vždy atmosféra a hlavně Pinhead se svými Cenobity s čímž se můžeme v tomto případě rovnou rozloučit. Atmosféra tu je nulová a Pinhead se tu jen mihne, na nějaký delší výstup tu můžete rovnou zapomenout, jestli se objeví dohromady na pět minut tak to je moc. Tak takhle by to doopravdy nešlo. Všechno co jsme měli rádi je prostě pryč a zbyla jen nuda, 85 minut trvající nuda. Je to opravdu k pláči co dokázal Rick Bota udělat s moji oblíbenou sérií. Tohle se prostě může líbit jedině někomu kdo žádného Hellraisera neviděl a nebo totálnímu sadomasochistoj toho nejhrubšího zrna. No prostě fanoušek série bude naprosto zklamanej, zhnusenej a nejraději by tento díl vymazal z paměti.

HODNOCENÍ: Pro fanouška série je tento díl naprosto devastující a obrovské zklamání. Kde se hrabe na GENIÁLNÍ PRVNÍ DÍLY, které byly plné napětí, atmosféry tak husté, že by se dala krájet a hlavně Pinheada a cenobitů kteří procházeli celým filmem. Ne jeden fanda z této podivané hrůzou vyplešatěl jelikož tuto stupiditu opravdu nevydejchal. Mě tato blbost naprosto odrovnala a zanechala trvalé následky na celý život. Snad jediné co za něco stálo tak byly krátké stopáže s Pinheadem, které ovšem celý film nezachrání ani náhodou. Jojo, kde jsou ty časy kdy divák při sledování prvních dílů ani nedýchal a seděl přimražený na gauči hrůzou, která na něj dýchala téměř z každého záběru. Ano tyto časy už jsou dávno pryč a jak to vypadá tak se už jen tak nevrátí. Tak abych to tak nějak shrnul tento díl je nudná stupidita bez špetky atmosféry, která si nezaslouží víc jak 10%. No prostě hrůza.

DELIRIA

To takhle jednou parta ne zrovna úspěšných herců měla noční přesčas při kterém zkoušeli hru ve které se objevuje vrah v soví masce. To, ale nemohli tušit, že se soví maskou zamaskuje opravdoví vrah, který právě zdrhnul z blázince a má s herci v plánu své vlastní představení, které bude brutální, ale hlavně pořádně krvavé. Naděje na přežití je minimální, zvláště když jsou herci v divadle uzamčeni a vrah se zdá být všude. Podaří se někomu zachránit a nebo nikdo z herců nepřežije noční zkoušku?

Deliria je přímočará, brutální a hlavně atmosferická vyvražďovačka která si na nic nehraje a servíruje nám brutalitu plnými doušky. Jedná se o italskou odpověď americkým slasherům takže divákovi je jasné co ho čeká. Tady rovnou zapomeňte na nějakou cenzuru, před násilím se tu oči opravdu nezavírají a krví se tu nešetří. Krve tu je jako v lázních Čechtické paní takže všichni gore maniaci budou jistě skákat radostí. Celé to šílené krvavé představení doprovází parádní hudba která navodí tu pravou atmosféru, která Delirii jednoznačně katapultuje před většinu amerických slasherů.

Deliria by ovšem nebyla takovou peckou bez tak nápaditých vražd a sovího zabijáka, který se s tím opravdu nemaže. Zapomeňte na nějaké zabíjení v temném koutě a nebo mimo kameru aby toho divák moc neviděl. Tady si divák všechna zabití pořádně vychutná v přímém přenosu a v detailech. Vrah použije vše na co narazí od nožů přes vrtačku až po motorovou pilu. No prostě každý hororový fanda si přijde na své. Závěrečná čtvrt hodinka je přímo infarktová, tak atmosférický závěr u slasherů moc nebývá zvykem. Samozřejmě, že tu je řeč o vrahově soukromém představení s pozůstatky jeho obětí, tato scéna patří jednoznačně k tomu nejlepšímu co bylo v daném subžánru natočeno.

A kdo, že má tuto italskou řezničinu na svědomí.? Samozřejmě, že nikdo jiný než Michele Soavi, který před tímto svím debutem spolupracoval s takovými hvězdami italského hororu jako je Argento či Lamberto Bava. Soavinovi se zde povedl mistrovský kousek při kterém skloubil slasher s atmosférickým vyprávěním v Argentově stylu od kterého se hodně naučil což je v této italské řezničině jasně vidět a to před ním jeho nejlepší kousky teprve čekali.mám na mysli samozřejmě atmosférické klenoty Svatyni a Sektu.

HODNOCENÍ:
Já osobně abych si slasher pořádně užil vyžaduji tyto kritéria bez kterých si dobrý slasher nedovedu představit a tedy ani užít.
1. Na prvním místě jsou samozřejmě zabití. Musejí být nápaditá značně krvavá a brutální a pokud možno alespoň trochu originální. V tomto případě jsem více než spokojen. Zabití jsou opravdu krvavá a nápaditá. Máme tu provrtání vrtačkou, přeříznutí motorovou pilou, krve jak na jatkách což přesně vystihuje tento film, jelikož zde jde opravdu o jatka a to jatka vskutku luxusní.
2. Co by to byl slasher bez pořádného charismatického zabijáka. Vrah v soví masce je charismatický víc než dost a práce mu jde pěkně od ruky. Nemluví, jen dělá svou krvavou práci a to dobře. Zabiják se mi opravdu líbil, takže moje hodnocení vraha je jednoznačně výborné, od jedničky do desítky jasná desítka.
S celkovým výsledkem jsem více než spokojen. Hodně lidí může namítat, že tu není žádný děj, příšerní herci s příšernými hereckými výkony, ale to mě vůbec nezajímá to totiž u slasheru vůbec nepotřebuju. U mě je tento slasher ukázkový příklad jak by měl pořádný slasher vypadat takže hodnocení 90% je tutovka.

NIGHTMARE ON ELM STREET (2010)

Nadešel ten okamžik na který všichni hororový nadšenci tak dlouho čekali. Jedni s nadějí, že je čeká další Freddyho strašení a druzí s hrůzou jak moc filmaři zničí další hororovou legendu. Ano je to tak. remake legendárního hororu Nightmare on Elm Street se objevil v amerických kinech a co nevidět poběží i u nás.

O co v tomto hororu snad ani nemá cenu se moc rozepisovat takže opravdu jen krátce. Freddy Kruger kdysi zabil několik malých dětí, ale nebyl za to potrestán a tak rodiče z okolí vzali spravedlnost do vlastních rukou a Freddyho pěkně ugrylovali. No a právě nyní po nějaké době se Freddy vrací, aby se pomstil. No a to je vše o co běží. Otázkou je jen jak se s danou zápletkou vypořádají tvůrci. V originále se s tím Wess Craven vypořádal na výbornou, což se bohužel o remaku říci nedá, což se dalo ovšem čekat.

Už úvodní scéna naznačuje, že půjde o digitálními triky skrz na skrz prolezlý průšvih. Prakticky celý film je jen o plejádě digitálních triků z nichž většina je bohužel směšných a vypadají opravdu hrozně. Jasně někomu se to může líbit, ale mě nechávají digitální triky naprosto chladným a zvláště ty kterými se pyšní tento film: Freddy vylézající ze zdi či slavná stropová scéna, která je v dnešním moderním podání opravdu směšná, kde se hrabe na tu původní, té nesahá ani po kotníky. Velkým zklamáním jsou, ale hlavně snové frekvence které stojí opravdu za prd a to na ně padla velká část rozpočtu. Kde je ta originalita, děsivost, nápaditost originálu, kde Freddy děsil ve snech své oběti, ale hlavně diváky.

Dalším zklamáním i když ne tak velkým jak jsem čekal byl sám Freddy. No prostě jsem zvyklí na Freddyho od Roberta Englunda a i když se nový herec snaží jak jen může tak to prostě není ono, ale mohlo to být samozřejmě mnohem horší a tak díky aspoň za to co jsme dostali.

Zabití jsou nenápaditá a v porovnání s originálem nemají šanci obstát ani náhodou. Snaha ovšem byla a to se počítá.

Hudba je vcelku povedená a sem tam dokáže navodit alespoň nějakou tu atmosféru i když k atmosféře originálu to má zatraceně daleko. O hereckých výkonech nemá cenu se raději ani zmiňovat. V podstatě co se opravdu povedlo tak je závěrečná honička mezi Freddym a Nancy, ale to je v podstatě vše. Kdyby byl ovšem celý film ve stylu jako závěrečná honička tak to by bylo něco úplně jiného, ale to bohužel není a tak to dopadlo jak to dopadlo.

HODNOCENÍ:
Nejdříve musím podotknout, že jsem čekal mnohem horší výsledek než který jsem na konec dostal. To ovšem nemění nic na tom, že se jedná o další nepovedený remake slavného, dokonalého originálu, ale zase se nejedná o takovou srajdu jako v případě Pátku třináctého a nebo Mlhy. Samozřejmě se nejedná o žádnej zázrak a s originálem se to nemůže v žádném případě měřit tomu to nesahá samozřejmě ani po kotníky. Opět je tento remake určen především mladšímu publiku které nemá o originálu ani tušení a které bude nad triky skákat a výskat radostí a budou tvrdit, že se jedná o nejlepší horor roku. Pravda je samozřejmě úplně někde jinde. Pravda je bohužel taková, že je prakticky pryč vše co dělalo originál tak strašidelným. Atmosféra je minimální, ale díky bohu aspoň za to. Freddy není Freddym jakého známe a jakého jsme měli rádi, je takový divný neslaný nemastný, no prostě není to náš starej dobrej Freddy. Dalším obrovským mínusem jsou zabití. Kde je nějaká vynalézavost, zde se většinou dočkáme jednoho máchnutí břitoidní rukavicí a je konec a to je opravdu škoda. Takže sečteno podtrženo jedná se opět o podprůměrný remake, který, ale naštěstí není zas tak příšerný, ale Freddy by si rozhodně zasloužil o tisíc procent lepší návrat než kterého se mu dostalo.

Po prvním zhlédnutí jsem tento remake jednoznačně odstřelil jako odpadní klon Pátku třináctého, ale po druhém shlédnutí to už zas tak černě nevidím takže těch 30% dám, ale víc ani náhodou.

CABIN FEVER

Eli Roth dnes už známí režisér v hororovém žánru, který se především proslavil svým brutálním Hostelem svou režisérskou kariéru začal právě s Cabin Fever. Nutno podotknout, že to byl opravdu pořádně krvavý zářez, ale pěkně popořadě.

Děj se točí okolo pětice vysoko školáků, kteří se o svých posledních prázdninách vydá na opuštěnou chatu v lesích. Jak později zjistí tak to od nich nebyl ten nejlepší nápad. Idylka samoty v přírodě se totiž změní v krvavé peklo, poté co jsou nakaženi smrtícím virem, proti kterému jak to vypadá není obrana. Začínají se jim dělat krvavé boláky a odpadávat kůže a to je teprve začátek. Všem je jasné, že to je jen začátek, a že jestli chtějí přežít tak musejí rychle sehnat pomoc. Otázkou je jen jestli jim někdo bude chtít pomoci a tím riskovat, že se sám nakazí, a nebo se jich pěkně rychle zbavit a tím zamezit nákaze...

Jedná se opravdu o pořádný krvavý nášup o tom není třeba vést žádnou diskuzi. Svůj účel Cabin Fever splňuje na jedničku. Samozřejmě, že se to nemusí líbit každému a také se to každému líbit nebude, ale já byl rozhodně spokojen. Netradiční slasher s netradičním zabijákem odehrávající se na samotě u lesa. Gore fanoušci si přijdou na své a i ostatní hororový fanoušci jistě nebudou zklamaní. Tento horor jistě nepřináší nic nového a světoborného, o originalitě ani nemluvě a tak v něm nehledejte víc než hodinu a půl hororové zábavy. Díky nekomplikovanému ději a svižnému tempu si to, ale rozhodně užijete.

HODNOCENÍ:

Eli Roth ve své prvotině jasně světu dokázal, že je v první řadě hlavně hororový fanda a až pak teprve režisér. Svou prvotinou dal světu jasně vědět co od něho může čekat a co také dostane. Ano hádáte správně, je to především gore, žádné komplikované příběhy. Jak později ukázal v Hostelu tak mCabin Fever byl pouhý začátek. Cabin Fever jsem si i přes jeho pomalejší rozběh pořádně užil a užije si ho každý kdo ho uvidí. Některé scény jsou opravdu nechutné a gore fanoušci budou jistě spokojeni. Já se nenudil, bavil a byl jsem opravdu spokojen takže nemám problém dát takových 80%.

NIGHTMARE ON ELM STREET V KINECH

Remake slavného hororu Noční můra v Elm Street plní pokladny severoamerických kin nejvíc ze všech nově uváděných filmů. Za první víkend kdy nový Freddy strašil diváky, vydělal snímek přes 600 milionů korun. Doufejme tedy, že nepůjde o žádnou srajdu typu nového pátku 13. atd. Snad to tentokrát vyjde a budeme svědky návratu hororové ikony jak se sluší a patří.

THE FOG (remake)

Už dlouho se na mém blogu neobjevila recenze nějakého toho remaku, tak to musím rychle napravit. Do mého hledáčku padl remake jednoho z mích nejoblíbenějších hororů a podle mě i nejlepších. No tak se pojďme podívat jak obstála nová verze o pomsti chtivých mrtvých námořnících.

Děj se opět odehrává v městečku Antonio Bay které slaví sté výročí svého založení a právě v této době se k městečku přibližuje mlha skrývající plachetnici, kterou kdysi úmyslně na skalnaté pobřeží navedli otcové zakladatelé, no v tomto případě zapálili a jejíž celá posádka zahynula. Nyní se dávno mrtví vracejí zahaleni mlhou, aby se pomstili za svou smrt. Všichni kdo jim stojí v cestě jsou v nebezpečí a oběti přibývá.

Už začátek napovídá, že půjde o velkej průser. Tam kde se v originále atmosféricky poprvé zjevuje mlha, zde jsme jen svědky digitálního požáru lodi, který je mimochodem opravdu příšerný. Kam se poděla atmosféra originálu, pomalu budovaná atmosféra, atmosféra při které vám opravdu naskakovala husí kůže. Zde jsme svědky jen laciných lekaček a špatných digitálních triků a hodně velké nudy- prakticky hodinu a půl trvající nudy. V popisu na dvd stojí nervy drásající příběh což zní jako opravdu dobrý vtip s ohledem na to co tento remake přináší.

Tomuto hororu jasně dominují digitální triky což je hlavní příčina jeho neúspěchu hned po neschopnosti tvůrců vytvořit alespoň sebemenší náznak nějaké atmosféry. No prostě hrůza, ale ne v tom slova smyslu v jakým bychom ji očekávali a chtěli.

Hlavní postavy v poddání Toma Wellinga a Magii Grace jsou opravdu zoufalý a věříte jim asi tak jako prodejci pracích prášků. Hodně velká katastrofa. No a, abych nezapomněl na samotné mstící se námořníky tak to je kapitola sama o sobě. V originále vypadala mstící se posádka lodi opravdu děsivě, měla styl, vypadala prostě hrůzo strašně což v tomto případě rozhodně neplatí. Zde jsou spíše k smíchu, něco takového se opravdu jen tak nevidí.

HODNOCENÍ:

Jedná se opravdu o velice nepovedený remake který jasně dokazuje, že na originály by se nemělo sahat, když jejich předělávky takhle katastrofálně dopadá. The Fog od Johna Carpentera patřila ve své době k nejatmosféričtějším hororům a mezi ně patří i dodnes , což se ovšem o této předělávce říci nedá. Jednoznačně se jedná o obrovské zklamání ve všech ohledech o hrůzo strašném konci nemluvě- poslední čtvrthodina je opravdu výslovně trapná a výsměch originálu a všem fanouškům originálu mezi které se samozřejmě počítám.

V mém případě se jedná o obrovské zklamání, které jsem opravdu těžce rozdýchával, zvláště když jsem na tuhle hororovou pecku šel do kina kde jsem nevěřil vlastním očím co se to na plátně děje. Podle mě zcela nejhorší remake který jsem zatím viděl a to jsem jich už viděl opravdu hodně. 5%