Jsem velký milovník filmů kde hlavní roli hrají krevní notorici a tak sjíždím všechny možný filmy kde hrají hlavní roli. A proto není divu, že jsem se před několika dny dostal i k verzi Drákuly z roku 1979 natočenou Johnem Badhanem. A jak tato předělávka legendárního Drakuli z roku 1931 dopadla? Přiznám se vám, že mě to nadchlo, naprostá spokojenost. Co víc, předčilo to mé očekávání. Čekal jsem hodně, ale tohle vážně ne. Kde se na toto zpracování o nejvyšším šéfovi upíru hrabe tolik opěvovaná a milovaná Coppolova verze.
Van Helsinga si zahrál Laurence Olivier, kterému tato role snad byla předurčena nějakou vyšší silou. Musím říci, že jeho ztvárnění Van Helsinga se mi neskutečným způsobem líbilo, ale i přesto je až druhý v pořadí. Peter Cushing, je stále nejlepší představitel Van Helsinga a tak to i nejspíš zůstane. Takže to bychom měli něco k obsazení dvou hlavních rolí a nyní něco málo k samotnému filmu.
Jelikož jsem nečetl knižní předlohu ( musím to co nejdříve napravit) tak nemohu posoudit jak se toto zpracování přesně drží předlohy. Já si ovšem myslím, že na tom zas tolik nezáleží, že je důležitější než věrnost ke knižní předloze, aby se divák u daného filmu skvěle bavil, což je v tomto případě splněno na 150%. Oproti jinejm verzím je tu jedna zásadní změna a to prohození role Lucy a Míny, což mi ani v nejmenším nevadilo, ale někomu by se to nemuselo líbit. Co ovšem od tohoto filmu rozhodně nečekejte tak jsou krvavé orgie a děj utopený v gejzírech krve. Krve tu je poskrovnu, ale objeví se vždy v ten správný okamžik. Film je především stavěn na skvělé atmosféře, kterou má opravdu skvěle vybudovanou. Velkou zásluhu na tom má dokonalá hudba Johna Willianse.
Už začátek filmu je téměř dokonalý a každému musí být jasné, že toto zpracování Drakuli bude stát za to. Náš příběh začíná tak, že za bouřivé noci připlouvá loď Demeter s Drakulou na palubě který následně bravůrně pozabíjí posádku lodi. Nejdříve menší poškrábání drápy po krčku a následné roztrhání vlkem. Nádherně atmosferické. Co chtít víc. Lépe to snad ani natočit nešlo.
Co se týče Drákulových návštěv nejdříve Míny a později Lucy, tak jsou dokonalé. Drákula lezoucí po stěně domu a obklopený mlhou se dobývající do pokoje je neskutečný.
Nejhororovější okamžik filmu je, ale ovšem jak Van Helsing po otevření prázdného Mínině hrobu v podzemí hřbitova narazí na přeměněnou Minu. To se nedá popsat. To se prostě musí vidět. To je dokonalost sama. Mína jako upírka s tím svým mrtvolným make-upem je božská. Už jenom kvůli této jediné scéně stojí za to se na tuto verzi podívat.
Ve většině filmů Drákulovi přeměny v netopíra či ve vlka jsou takové divné, často až legrační, ale v tomto případě je radost pohledět. Zvláště téměř na konci filmu ve sklepení Drakulova sídla kam se ho vydali Van Helsing se snoubencem Lucy, aby ho zničili.
Van Helsing je nad zavřenou bednou ve které má spát Drakula, ale když ji otevře tak je prázdná a znenadání se Drakula zhmotní kus od nich. Následný souboj patří k tomu nejlepšímu co jsem kdy v podobných filmech viděl, zvláště když se Drakula promění v netopíra a tak málem milého Johnatana zabije. Opravdu skvěle provedeno.
Co mě ovšem poslalo do kolen tak byl konečný souboj na lodi mířící pryč z Anglie. Něco takovýho jsem ještě opravdu neviděl. Van Helsing se chystá Drakulu propíchnout kůlem, ale dopadne to přesně na opak. Drakula prošpekuje Van Helsinga jeho vlastním kůlem. Nemožné, šílené, ale je to tak. Naprosto neuvěřitelný konec, zvlště když zdánlivě usmažený Drakula odlétá pryč viděn je Lucy.
