DELIRIA

To takhle jednou parta ne zrovna úspěšných herců měla noční přesčas při kterém zkoušeli hru ve které se objevuje vrah v soví masce. To, ale nemohli tušit, že se soví maskou zamaskuje opravdoví vrah, který právě zdrhnul z blázince a má s herci v plánu své vlastní představení, které bude brutální, ale hlavně pořádně krvavé. Naděje na přežití je minimální, zvláště když jsou herci v divadle uzamčeni a vrah se zdá být všude. Podaří se někomu zachránit a nebo nikdo z herců nepřežije noční zkoušku?

Deliria je přímočará, brutální a hlavně atmosferická vyvražďovačka která si na nic nehraje a servíruje nám brutalitu plnými doušky. Jedná se o italskou odpověď americkým slasherům takže divákovi je jasné co ho čeká. Tady rovnou zapomeňte na nějakou cenzuru, před násilím se tu oči opravdu nezavírají a krví se tu nešetří. Krve tu je jako v lázních Čechtické paní takže všichni gore maniaci budou jistě skákat radostí. Celé to šílené krvavé představení doprovází parádní hudba která navodí tu pravou atmosféru, která Delirii jednoznačně katapultuje před většinu amerických slasherů.

Deliria by ovšem nebyla takovou peckou bez tak nápaditých vražd a sovího zabijáka, který se s tím opravdu nemaže. Zapomeňte na nějaké zabíjení v temném koutě a nebo mimo kameru aby toho divák moc neviděl. Tady si divák všechna zabití pořádně vychutná v přímém přenosu a v detailech. Vrah použije vše na co narazí od nožů přes vrtačku až po motorovou pilu. No prostě každý hororový fanda si přijde na své. Závěrečná čtvrt hodinka je přímo infarktová, tak atmosférický závěr u slasherů moc nebývá zvykem. Samozřejmě, že tu je řeč o vrahově soukromém představení s pozůstatky jeho obětí, tato scéna patří jednoznačně k tomu nejlepšímu co bylo v daném subžánru natočeno.

A kdo, že má tuto italskou řezničinu na svědomí.? Samozřejmě, že nikdo jiný než Michele Soavi, který před tímto svím debutem spolupracoval s takovými hvězdami italského hororu jako je Argento či Lamberto Bava. Soavinovi se zde povedl mistrovský kousek při kterém skloubil slasher s atmosférickým vyprávěním v Argentově stylu od kterého se hodně naučil což je v této italské řezničině jasně vidět a to před ním jeho nejlepší kousky teprve čekali.mám na mysli samozřejmě atmosférické klenoty Svatyni a Sektu.

HODNOCENÍ:
Já osobně abych si slasher pořádně užil vyžaduji tyto kritéria bez kterých si dobrý slasher nedovedu představit a tedy ani užít.
1. Na prvním místě jsou samozřejmě zabití. Musejí být nápaditá značně krvavá a brutální a pokud možno alespoň trochu originální. V tomto případě jsem více než spokojen. Zabití jsou opravdu krvavá a nápaditá. Máme tu provrtání vrtačkou, přeříznutí motorovou pilou, krve jak na jatkách což přesně vystihuje tento film, jelikož zde jde opravdu o jatka a to jatka vskutku luxusní.
2. Co by to byl slasher bez pořádného charismatického zabijáka. Vrah v soví masce je charismatický víc než dost a práce mu jde pěkně od ruky. Nemluví, jen dělá svou krvavou práci a to dobře. Zabiják se mi opravdu líbil, takže moje hodnocení vraha je jednoznačně výborné, od jedničky do desítky jasná desítka.
S celkovým výsledkem jsem více než spokojen. Hodně lidí může namítat, že tu není žádný děj, příšerní herci s příšernými hereckými výkony, ale to mě vůbec nezajímá to totiž u slasheru vůbec nepotřebuju. U mě je tento slasher ukázkový příklad jak by měl pořádný slasher vypadat takže hodnocení 90% je tutovka.

NIGHTMARE ON ELM STREET (2010)

Nadešel ten okamžik na který všichni hororový nadšenci tak dlouho čekali. Jedni s nadějí, že je čeká další Freddyho strašení a druzí s hrůzou jak moc filmaři zničí další hororovou legendu. Ano je to tak. remake legendárního hororu Nightmare on Elm Street se objevil v amerických kinech a co nevidět poběží i u nás.

O co v tomto hororu snad ani nemá cenu se moc rozepisovat takže opravdu jen krátce. Freddy Kruger kdysi zabil několik malých dětí, ale nebyl za to potrestán a tak rodiče z okolí vzali spravedlnost do vlastních rukou a Freddyho pěkně ugrylovali. No a právě nyní po nějaké době se Freddy vrací, aby se pomstil. No a to je vše o co běží. Otázkou je jen jak se s danou zápletkou vypořádají tvůrci. V originále se s tím Wess Craven vypořádal na výbornou, což se bohužel o remaku říci nedá, což se dalo ovšem čekat.

Už úvodní scéna naznačuje, že půjde o digitálními triky skrz na skrz prolezlý průšvih. Prakticky celý film je jen o plejádě digitálních triků z nichž většina je bohužel směšných a vypadají opravdu hrozně. Jasně někomu se to může líbit, ale mě nechávají digitální triky naprosto chladným a zvláště ty kterými se pyšní tento film: Freddy vylézající ze zdi či slavná stropová scéna, která je v dnešním moderním podání opravdu směšná, kde se hrabe na tu původní, té nesahá ani po kotníky. Velkým zklamáním jsou, ale hlavně snové frekvence které stojí opravdu za prd a to na ně padla velká část rozpočtu. Kde je ta originalita, děsivost, nápaditost originálu, kde Freddy děsil ve snech své oběti, ale hlavně diváky.

Dalším zklamáním i když ne tak velkým jak jsem čekal byl sám Freddy. No prostě jsem zvyklí na Freddyho od Roberta Englunda a i když se nový herec snaží jak jen může tak to prostě není ono, ale mohlo to být samozřejmě mnohem horší a tak díky aspoň za to co jsme dostali.

Zabití jsou nenápaditá a v porovnání s originálem nemají šanci obstát ani náhodou. Snaha ovšem byla a to se počítá.

Hudba je vcelku povedená a sem tam dokáže navodit alespoň nějakou tu atmosféru i když k atmosféře originálu to má zatraceně daleko. O hereckých výkonech nemá cenu se raději ani zmiňovat. V podstatě co se opravdu povedlo tak je závěrečná honička mezi Freddym a Nancy, ale to je v podstatě vše. Kdyby byl ovšem celý film ve stylu jako závěrečná honička tak to by bylo něco úplně jiného, ale to bohužel není a tak to dopadlo jak to dopadlo.

HODNOCENÍ:
Nejdříve musím podotknout, že jsem čekal mnohem horší výsledek než který jsem na konec dostal. To ovšem nemění nic na tom, že se jedná o další nepovedený remake slavného, dokonalého originálu, ale zase se nejedná o takovou srajdu jako v případě Pátku třináctého a nebo Mlhy. Samozřejmě se nejedná o žádnej zázrak a s originálem se to nemůže v žádném případě měřit tomu to nesahá samozřejmě ani po kotníky. Opět je tento remake určen především mladšímu publiku které nemá o originálu ani tušení a které bude nad triky skákat a výskat radostí a budou tvrdit, že se jedná o nejlepší horor roku. Pravda je samozřejmě úplně někde jinde. Pravda je bohužel taková, že je prakticky pryč vše co dělalo originál tak strašidelným. Atmosféra je minimální, ale díky bohu aspoň za to. Freddy není Freddym jakého známe a jakého jsme měli rádi, je takový divný neslaný nemastný, no prostě není to náš starej dobrej Freddy. Dalším obrovským mínusem jsou zabití. Kde je nějaká vynalézavost, zde se většinou dočkáme jednoho máchnutí břitoidní rukavicí a je konec a to je opravdu škoda. Takže sečteno podtrženo jedná se opět o podprůměrný remake, který, ale naštěstí není zas tak příšerný, ale Freddy by si rozhodně zasloužil o tisíc procent lepší návrat než kterého se mu dostalo.

Po prvním zhlédnutí jsem tento remake jednoznačně odstřelil jako odpadní klon Pátku třináctého, ale po druhém shlédnutí to už zas tak černě nevidím takže těch 30% dám, ale víc ani náhodou.

CABIN FEVER

Eli Roth dnes už známí režisér v hororovém žánru, který se především proslavil svým brutálním Hostelem svou režisérskou kariéru začal právě s Cabin Fever. Nutno podotknout, že to byl opravdu pořádně krvavý zářez, ale pěkně popořadě.

Děj se točí okolo pětice vysoko školáků, kteří se o svých posledních prázdninách vydá na opuštěnou chatu v lesích. Jak později zjistí tak to od nich nebyl ten nejlepší nápad. Idylka samoty v přírodě se totiž změní v krvavé peklo, poté co jsou nakaženi smrtícím virem, proti kterému jak to vypadá není obrana. Začínají se jim dělat krvavé boláky a odpadávat kůže a to je teprve začátek. Všem je jasné, že to je jen začátek, a že jestli chtějí přežít tak musejí rychle sehnat pomoc. Otázkou je jen jestli jim někdo bude chtít pomoci a tím riskovat, že se sám nakazí, a nebo se jich pěkně rychle zbavit a tím zamezit nákaze...

Jedná se opravdu o pořádný krvavý nášup o tom není třeba vést žádnou diskuzi. Svůj účel Cabin Fever splňuje na jedničku. Samozřejmě, že se to nemusí líbit každému a také se to každému líbit nebude, ale já byl rozhodně spokojen. Netradiční slasher s netradičním zabijákem odehrávající se na samotě u lesa. Gore fanoušci si přijdou na své a i ostatní hororový fanoušci jistě nebudou zklamaní. Tento horor jistě nepřináší nic nového a světoborného, o originalitě ani nemluvě a tak v něm nehledejte víc než hodinu a půl hororové zábavy. Díky nekomplikovanému ději a svižnému tempu si to, ale rozhodně užijete.

HODNOCENÍ:

Eli Roth ve své prvotině jasně světu dokázal, že je v první řadě hlavně hororový fanda a až pak teprve režisér. Svou prvotinou dal světu jasně vědět co od něho může čekat a co také dostane. Ano hádáte správně, je to především gore, žádné komplikované příběhy. Jak později ukázal v Hostelu tak mCabin Fever byl pouhý začátek. Cabin Fever jsem si i přes jeho pomalejší rozběh pořádně užil a užije si ho každý kdo ho uvidí. Některé scény jsou opravdu nechutné a gore fanoušci budou jistě spokojeni. Já se nenudil, bavil a byl jsem opravdu spokojen takže nemám problém dát takových 80%.

NIGHTMARE ON ELM STREET V KINECH

Remake slavného hororu Noční můra v Elm Street plní pokladny severoamerických kin nejvíc ze všech nově uváděných filmů. Za první víkend kdy nový Freddy strašil diváky, vydělal snímek přes 600 milionů korun. Doufejme tedy, že nepůjde o žádnou srajdu typu nového pátku 13. atd. Snad to tentokrát vyjde a budeme svědky návratu hororové ikony jak se sluší a patří.

THE FOG (remake)

Už dlouho se na mém blogu neobjevila recenze nějakého toho remaku, tak to musím rychle napravit. Do mého hledáčku padl remake jednoho z mích nejoblíbenějších hororů a podle mě i nejlepších. No tak se pojďme podívat jak obstála nová verze o pomsti chtivých mrtvých námořnících.

Děj se opět odehrává v městečku Antonio Bay které slaví sté výročí svého založení a právě v této době se k městečku přibližuje mlha skrývající plachetnici, kterou kdysi úmyslně na skalnaté pobřeží navedli otcové zakladatelé, no v tomto případě zapálili a jejíž celá posádka zahynula. Nyní se dávno mrtví vracejí zahaleni mlhou, aby se pomstili za svou smrt. Všichni kdo jim stojí v cestě jsou v nebezpečí a oběti přibývá.

Už začátek napovídá, že půjde o velkej průser. Tam kde se v originále atmosféricky poprvé zjevuje mlha, zde jsme jen svědky digitálního požáru lodi, který je mimochodem opravdu příšerný. Kam se poděla atmosféra originálu, pomalu budovaná atmosféra, atmosféra při které vám opravdu naskakovala husí kůže. Zde jsme svědky jen laciných lekaček a špatných digitálních triků a hodně velké nudy- prakticky hodinu a půl trvající nudy. V popisu na dvd stojí nervy drásající příběh což zní jako opravdu dobrý vtip s ohledem na to co tento remake přináší.

Tomuto hororu jasně dominují digitální triky což je hlavní příčina jeho neúspěchu hned po neschopnosti tvůrců vytvořit alespoň sebemenší náznak nějaké atmosféry. No prostě hrůza, ale ne v tom slova smyslu v jakým bychom ji očekávali a chtěli.

Hlavní postavy v poddání Toma Wellinga a Magii Grace jsou opravdu zoufalý a věříte jim asi tak jako prodejci pracích prášků. Hodně velká katastrofa. No a, abych nezapomněl na samotné mstící se námořníky tak to je kapitola sama o sobě. V originále vypadala mstící se posádka lodi opravdu děsivě, měla styl, vypadala prostě hrůzo strašně což v tomto případě rozhodně neplatí. Zde jsou spíše k smíchu, něco takového se opravdu jen tak nevidí.

HODNOCENÍ:

Jedná se opravdu o velice nepovedený remake který jasně dokazuje, že na originály by se nemělo sahat, když jejich předělávky takhle katastrofálně dopadá. The Fog od Johna Carpentera patřila ve své době k nejatmosféričtějším hororům a mezi ně patří i dodnes , což se ovšem o této předělávce říci nedá. Jednoznačně se jedná o obrovské zklamání ve všech ohledech o hrůzo strašném konci nemluvě- poslední čtvrthodina je opravdu výslovně trapná a výsměch originálu a všem fanouškům originálu mezi které se samozřejmě počítám.

V mém případě se jedná o obrovské zklamání, které jsem opravdu těžce rozdýchával, zvláště když jsem na tuhle hororovou pecku šel do kina kde jsem nevěřil vlastním očím co se to na plátně děje. Podle mě zcela nejhorší remake který jsem zatím viděl a to jsem jich už viděl opravdu hodně. 5%

THE TOXIC AVANGER

Společnost TROMA je v dnešní době mezi hororovými fanoušky pojem i když jak se může zdát tak nejlepší léta má za sebou. Společnost která točí filmy toho nejtěžšího kalibru plné hromad naděr, litrů krve a kilometrů vyrvaných střev a velkou roli v nich hraje toxický odpad a následná mutace v každém druhém filmu. Společnost TROMA jednoznačně zkouší u diváků co je schopen snést. Společnost v roce 1974 založili Lloyd Kaufman a Michael Herz a tak vznikla přímo továrna na úchylárny toho největšího kalibru například Atomové gymnázium, Den matek, Tromas War, Terror Firmer a samozřejmě the Toxic Avenger.

Děj se odehrává v městečku Tromaville kde se nachází největší skládka toxického odpadu a městečko je skrz na skrz prolezlé zločinem. No a právě v takovém městečku žije náš hlavní hrdina Melvin čistič WC, který se jednoho dne nešťastnou shodou okolností vykoupe v sudu toxického odpadu a tím se změní v super hrdinu, toxického mstitele před kterým si nemůže být žádný zločinec jistý. Toxický mstitel rozpoutá nemilosrdnou válku se zločinem a pomalu, ale jistě proměňuje městečko v místo klidu a míru.

Toxický mstitel je vlajková loď společnosti TROMA a všech úchyláren této společnosti. Ano tato šílenost stvořila nového superhrdinu toho největšího kalibru TOXIHO. Toxi odporně znetvořené monstrum, které má neuvěřitelně obrovskou sílu a jako zbraň používá mop s kterým dokáže doopravdy divy. Neřádstvo všeho druhu trhá, drtí a rozmaširovává mopem. Nevybírá si a prostě ničí vše špatné od pouličních grázlů přes maniakální puberťáky přejíždějící autem malé děti až po mafiány. No prostě má práce nad hlavu, ale jistě si s tím se vším poradí.

Film je plný šíleností od přejíždění malých dětí a jejich focení až po trhání střev a nebo grilování za živa. Jednoznačně se jedná o šílenost první kategorie která není pro každého, ale v žádném případě by neměla minout žádného fandu hororu a obzvlášť toho kdo si u podobných filmů chrochtá blahem.

HODNOCENÍ:

V každém případě se jedná o 100% zábavu pro všechny maniaky. Toxický mstitel se stal ikonou šíleností a společnost TROMA se vryla tímto zářezem všem do paměti, protože něco takového se opravdu jen tak nevidí. Hnus, sliz, střeva nic jiného v tom nehledejte. Jedná se skutečně o zábavu bez hranic, není proto divu, že nezůstalo jen u jednoho dílu, ale že následovali ještě tři pokračování. Stoprocentní zábava se rovná 100% hodnocení.

THE HOUSE OF THE DEVIL

Ne jeden hororový fanoušek se ptá kde jsou ty zlatý časy 70.-80. let kdy se točily horory plné plíživého děsu, atmosféry tak husté, že by se dala krájet nožem. Ano je to k pláči v dnešní době plné remaků, rači ani nemyslet. No a právě v této době se tu objevil z čista jasna horor the House of the Devil, aby nám připomněl jaký to byli zlatý časy v 70. a 80. letech .

Děj je v podstatě jednoduchý. Hlavní hrdinka Samantha je studentka vyšší školy a jako většina studentů trpí nedostatkem peněz a tak si občas přividělává jako chůva, ale kdyby věděla co ji tentokrát čeká tak by si to opravdu rozmyslela. Podivný stařec který si ji najme na hlídání své matky totiž patří do satanistického kultu který má s ubohou dívkou své vlastní temné plány...

The House of the Devil neskrytě čerpá ze subžánru strašidelných domů a nijak se za to nestydí, ale v žádném případě se nejedná o předělávku!!! Jedná se o skvělou napodobeninu atmosférických hororů přelomu 70. a 80. let. Jelikož jsem netušil o co v tomhle filmu půjde tak jsem k němu přistupoval jako k dalšímu lacinému klonu starých atmosferických filmů, kterých do dnešních dob bylo natočeno bezpočet a stále jich přibývá a tak jsem byl mile překvapen. Byl jsem svědkem toho, že když američtí filmaři chtějí tak jsou schopni vytvořit i plno hodnotný horor a ne jen další ze stupidních remaků.

V tomhle hororu hnedka zapomeňte na gejzíry krve i na laciné lekačky, tenhle film je naprosto o něčem jiném. Tady jde především o atmosféru, která je budována v dlouhých záběrech, takže žádná lekačka každých pět minut. Důležitou součástí budování napětí je i zlověstná hudba která opravdu nemá chybu, která divákovy zaručeně nažene husí kůži, zvláště když se za tísnivé hudby ozve nějaký tajemný zvuk, kroky či vrzání. Divák při sledování je opravdu napnutý jak struna a závěrečná čtvrthodinka je naprosto ozbrojující, je odměnou pro diváka, že vydržel to napínání nervů až do konce, který stojí opravdu za to.

HODNOCENÍ
V tomto případě se jedná skutečně o malý hororový zázrak v dnešním světě kde převažují remaky. The House of the Devil je mimořádně napínavá podívaná a podle mě jeden z nejstrašidelnějších hororů posledních let a naprostá špička minulého roku. Fandové atmosférických hororů a subžánru strašidelných domů mohou výskat a skákat radostí jelikož se jim do rukou dostal opravdu výborný zástupce žánru. Pro diváka a fanouška moderního hororu zvyklého na děj rychle plynoucího dopředu plného laciných lekaček, které divák často uhodne dopředu je tento horor úplným peklem a to doslova. Film se totiž ubírá ke svému konci pomalým tempem, atmosféra je budována pěkně pomaličku dlouhými záběry doprovázena tísnivou hudbou což samozřejmě není pro každého. Jedná se opravdu o naprosto úžasnou podívanou, které nelze téměř nic vytknout, co se týče té části odehrávající se v domě tak vůbec nic a satanistický rituál na konci už je jen třešničkou na dortu. Žádný hororový fanda by si neměl nechat tuhle hororovou exkurzy do 70. a 80. let utéct, stojí totiž opravdu za to.
Hodnocení je jasné 100%.